Covid píše historii

Jack Hopkins

Pětiletý Jack ze severního Devonu ušel během lockdownu 50 km, aby vybral peníze na pomoc NHS. Celkem získal 1 550 liber. Dvakrát týdně šel 5 km, a i když to bylo těžké, vytrval, protože „lékaři a zdravotní sestry potřebují pomoc, aby zastavili virus“.  Nominovala jej Katie Robertsová

Mahi Ahmed

Mahi Ahmed je zakladatelem projektu společnosti Inclusive Exeter CIC ke zmírnění těžké situace v souvislosti s koronavirem. Když bylo jasné, že bude vyhlášen lockdown, začal Mahi plánovat, jak dodávat chutné a výživné jídlo zranitelným lidem ve městě. Do několika dnů se mu ozval tým dobrovolníků a sešla se naše skvělá skupina koordinátorů, příjemců objednávek, nákupčích, kuchařů a řidičů-doručovatelů. Nadšení Mahiho bylo nakažlivé a celý náš tým byl motivován a plný energie. Díky Mahiho vizi a nadšení pomohl projekt více než tisícovce lidí, kteří dostávali jídlo nebo balíčky s potravinami. On by řekl, že by nominován měl být každý člen týmu, ale naší legendou lockdownu je on. – Nominoval jej Alan Quick

City Community Trust

CCT je přední dobročinnou organizací v Exeteru v oblasti zdraví a duševní pohody, která spolupracuje s fotbalovým klubem Exeter City (Football Club) a nabízí lidem každého věku řadu aktivit zaměřených na zdraví, vzdělávání, duševní pohodu a fyzickou aktivitu. Během pandemie COVID-19 obrátila CCT svou pozornost k posílení podpůrných služeb zde v Exeteru a východním Devonu. Celý květen rozváželi nejzranitelnějším lidem v komunitě potraviny a léky a nyní pomáhají izolovaným a zranitelným lidem – Jamie Vittles, Andy O’Doherty a celý tým City Community Trust byli nominováni radním Peterem Hollandem.

Marilyn Lawsová

Od konce března pořádala Marilyn Lawsová zcela nezištně finanční sbírku pro zařízení dětské paliativní péče Children’s Hospice South West. Vybrala více než 1 000 liber a svým počínáním vnesla do komunity pocit bezpečí. Marilyn zasedla ke svému šicímu stroji a ušila pro komunitu mnoho roušek. Přitom sbírala peníze pro organizaci, kde nevyléčitelně nemocné děti trávily během lockdownu své poslední dny. Velkorysost lidí byla ohromující. A to nejen, pokud jde o dary, ale i pokud jde o pomoc, kterou poskytli Marilyn při distribuci roušek. Marilynina mise stále pokračuje! – Nominoval ji Simon Tootel

Paul Mouland

Paul Mouland, tým Freemoovement a jejich dobrovolníci rozváželi na kole a v přívěsu teplá jídla bezdomovcům a lidem, které pandemie zasáhla finančně a emocionálně, vozili léky, knihy z městské exeterské knihovny, potravinové balíčky a základní potřeby. Navázali partnerství s mnoha komunitními organizacemi, včetně náboženských skupin, například St Thomas Food Fight nebo St Thomas Medical Centre. Paul podal také pomocnou ruku, když bylo třeba uspořádat online mimořádné schůze týkající se pandemie COVID-19 pro městské obvody St Thomas, Alphington a Exwick. Jejich přínos pro město Exeter byl obrovský. – Nominovala jej Chloe Pooleyová

Podpůrní pracovníci YMCA Exeter – Peter Hall

Podpůrný pracovník YMCA v Exeteru Peter Hall je naší legendou lockdownu. Když se 31 mladým lidem, kteří žijí v podporovaném bydlení, najednou narušily podpůrné sítě, každodenní rutiny a spojení s komunitou, zachoval se Peter zcela mimořádně. Pro podporu našich mladých lidí učinil maximum: procházel jejich ubytovnou, reagoval na jejich obavy a mluvil s nimi na dálku. Díky němu věděli, že nejsou sami.

Podpůrní pracovníci YMCA Exeter – Lydia Brownová

Po vyhlášení lockdownu 23. března byla Lydia Brownová, podpůrná pracovnice YMCA v Exeteru, v pohotovosti 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Neúnavně a odhodlaně pomáhala mladým lidem, kteří začínali pociťovat dopad izolace na své duševní zdraví.  Někdo potřeboval Lydii jako doprovod do nemocnice, jiní potřebovali, aby za ně vystála frontu na léky. Mnozí si chtěli ve dne či v noci po telefonu pouze povídat a vědět, že Lydia je tu pro ně. Pro nás všechny v YMCA Exeter je Lydia naší legendou lockdownu.

Podpůrní pracovníci YMCA Exeter – Sarah Griffithsová

Když vypukla pandemie COVID-19, dařilo se Sarah Griffithsové udržovat všechny prostory v podporovaném bydlení organizace YMCA Exeter pro všech 31 mladých obyvatel této budovy v perfektní čistotě. Neúnavně pracovala a riskovala vlastní zdraví, aby se virus nezačal šířit. Nepřetržitě čistila společné kliky a pečlivě dezinfikovala společné koupelny, a je tak ztělesněním nezištné odvahy a laskavosti vůči všem našim mladým lidem. Pro nás všechny v YMCA Exeter je Sarah naší legendou lockdownu.

David Spicer

Můj velmi dobrý přítel David Spicer je legendou lockdownu, protože během prvních 50 dní lockdownu organizoval pro své příznivce virtuální hudební kvíz „Uhodni píseň“. Museli uhádnout populární hity, které jim hrál na klávesách. Kvíz se rychle stal velmi důležitým každodenním rozptýlením pro všechny jeho přátele a rodinu, protože se mohli na něco těšit a povídat si o tom online. Přinesl radost každému ve skutečně těžké době, kdy se lidé báli a drželi se doma. Davidovo klábosení, vtipy a zručné ovládání kláves byly světlým bodem dne, který nám pomohl lépe zvládnout omezení volného pohybu. – Davida nominoval Dax Oliver

Sammy Hartstein

Sammy má 16 let a je pravidelným dobrovolníkem týmu Buckfastleigh Response. Pomáhal potravinové bance doručovat potravinové balíčky. Vybaven rouškou a rukavicemi nosil – často ve velkém horku – těžké krabice s potravinami lidem, kteří potřebovali podporu.  Kromě jídla doručoval také knihy, aby pomohl lidem překonat nudu během lockdownu. To vše zvládal, i když se vyrovnával se smrtí své babičky, osamělostí během lockdownu a nejistotou ohledně závěrečných zkoušek ve škole. – Nominovala jej Helen Hartsteinová

Domácí kadeřnictví, duben 2020

Tříletého Oisina stříhají v dubnu 2020 v severoirském Carryduffu doma. Kadeřnictví byla kvůli omezení volného pohybu osob zavřena.

Pracovníci a radní městské rady Lisburn & Castlereagh s nápisem NHS z květin

Tento květinový záhon věnovaný Národní zdravotní službě (NHS) vysadili pracovníci městské rady Lisburn & Castlereagh v historických zahradách zámku Lisburn ze 17. století. 

Zavřený obchod, centrum města Lisburn, březen 2020

Během celostátního lockdownu v březnu 2020 bylo nařízeno uzavření obchodů. Mnoho lidí mělo z pandemie velké obavy a majitelé obchodů často vyvěšovali ve výlohách svých zavřených podniků povzbuzující vzkazy – „Dávejte na sebe pozor a zůstaňte v bezpečí“. Toto turecké holičství se nachází na Market Square v Lisburnu.

Dětská lněná rouška

Len je silný, lehký, snadno zpracovatelný a prodyšný. Je to jedna z nejlepších tkanin pro výrobu roušek. V Severním Irsku bylo v rámci boje proti pandemii COVID-19 povinné nosit roušky v uzavřených veřejných prostorách.   

Alkoholová dezinfekce na ruce, duben 2020

Na začátku pandemie byla velká poptávka po alkoholových dezinfekčních prostředcích na ruce. Mnoho lihovarů přestalo vyrábět lihoviny a začalo prodávat vlastní značkové gely na ruce. Společnost Shortcross Gin se nachází na okraji vesnice Crossgar v hrabství Down a prodávala své výrobky online.

Transparenty z vězení v Antverpách

Zaměstnanci a vězni věznice na Begijnenstraat vyrobili čtyři  transparenty se vzkazy vyjadřujícími solidaritu a empatii a s přáním všeobecného zdraví.

15. březen – 16. květen 2020

Sbírka: MAS, inv. č. MAS.0328.002

Městská tělocvična

Sportovní kluby Beerschot Atletiek a Buurtsport Kiel en Hoboken vytvořily ve čtvrti Kiel fitness trasu. Nabízejí na ní cviky, které si může pomocí laviček, schodů atd. zacvičit každý na různých veřejných místech.

20. duben 2020

V ulici Meir

Po skončení lockdownu se znovu otevřely obchody na nákupní ulici Meir a obchodníci přijali různá bezpečnostní opatření. Městská správa vyznačila na chodníky šipky, aby usměrnila proud chodců a zajistila mezi nimi fyzický odstup.

31. březen 2020

Sbírka: FelixArchief, inv. č. 2876#82

Iftár „na kolech“

Během tohoto ramadánu nebylo možné společně slavit „iftár“ – přerušení půstu po západu slunce. Některé mešity, jako El Fath, rozvážely proto osamělým nebo chudým lidem jídla pro iftár na kole.

12. duben – 13. květen 2020

Sbírka: FelixArchief, inv. č. 2920#6

Skupina ‘t Akkoord hraje hudbu pro domov seniorů De Fontein

Jelikož se ukázalo, že nejvíce ohroženi koronavirem byli senioři, nesmělo mnoho obyvatel domovů pro seniory a bytů s pečovatelskou službou vycházet ven. Hudební skupina ‘t Akkoord se proto rozhodla pobavit je a uspořádala před domovem seniorů De Fontein koncert, při němž dodržovala fyzický odstup.

10. květen 2020

Sbírka: FelixArchief, inv. č. 2893#2

Dílo skladatelky Zity Bružaitė „Úzkost“

Když byla 16. března vyhlášena karanténa, začala skladatelka Zita Bružaitė komponovat novou skladbu „Úzkost“ (litevsky Nerimas). Každý den věnovala tomuto dílu nejméně půl hodiny. Ručně psaná partitura, kterou Bružaitė darovala muzeu, odráží různé každodenní nálady a stavy umělkyně během karantény.

Tričko

Gintautė trávila čas doma a věnovala se svému oblíbenému koníčku – vyšívání. Svých přátel na Instagramu se zeptala, co pro ně nejlépe vystihuje současnou situaci. Poté vyšila na své staré tričko třiatřicet příběhů o karanténě. Příběhy znázorňují různé symbolické myšlenky, věci vzbuzující nostalgii a aktuální předměty, jako je toaletní papír a respirátory. Když ji jeden z jejích příznivců požádal, aby vyšila „něco magického“, rozhodla se pro obrázek „koronaviru ve skleněné nádobě“. Toto tričko věnovala Gintautė Riabovaitė muzeu. 

Kvetoucí třešně online

Na jaře se všichni obyvatelé Vilniusu vydávají do „sakurového sadu“ obdivovat rozkvetlé stromy. V zájmu ochrany obyvatel města a omezení nevyhnutelného srocování lidí nainstalovala však letos na jaře městská správa ve Vilniusu ve spolupráci s telekomunikační společností Telia do sadu kamery a zorganizovala online přenos záběrů rozkvetlých sakur. Správa města Vilnius věnovala muzeu informační panel.

Letenka z Bali

V březnu 2020, kdy se náhle uzavřely hranice většiny zemí, se mnoho cestujících ocitlo v obtížné situaci. Ministerstvo zahraničních věcí Litevské republiky začalo organizovat repatriační lety ze zemí, v nichž se nacházel největší počet občanů Litvy. Poslední let z ostrova Bali se uskutečnil 28.–29. března. Ugnė Karaliūnaitė, která se tímto letem vrátila domů, věnovala své letenky muzeu.

Šablona pro ochranné obličejové štíty

Při rychlém nástupu a šíření této virové infekce neměly litevské zdravotnické instituce dostatek ochranných prostředků a získat je bylo téměř nemožné. V reakci na tuto situaci navrhla škola robotiky šablonu pro 3D tisk masky, kterou podniky a jednotlivci ve velmi krátké době použili k vytištění více než padesáti tisíc ochranných štítů pro zdravotnické pracovníky. Paulius Briedis (VšĮ Robotikos mokykla) daroval šablonu muzeu.

Křeččí balíček

Tento „křeččí balíček“ byl zaslán během pandemie koronaviru. Jde o alternativní dárek k narozeninám v době, kdy nebyly možné osobní návštěvy. Obsahuje dvě role toaletního papíru, velké balení těstovin a konzervy – předměty, které byly při prvních opatřeních proti koronaviru v Německu obzvláště užitečné. Tyto výrobky byly v mnoha supermarketech vyprodány. Odesílatelem byla „Hamster Company aus der Hamsterstraße in Hamstern“ (Firma Křeček z Křeččí ulice ve Křečkovicích).

Amberg, 18. dubna 2020

Děkovná pohlednice pro pošťáky

Německá pošta obdržela tuto vlastnoručně navrženou pohlednici jako poděkování pro poštovní doručovatele, kteří byli během pandemie obzvláště zavaleni přílivem dopisů a balíků. Kvůli opatřením přijatým v boji proti koronaviru si mnoho domácností stále více nechávalo doručovat zboží domů. Od té doby se zásilky často doručují bez přímého kontaktu. Pohlednice je gestem a projevem solidarity s pošťáky, podobně jako jím byl večerní potlesk pro zdravotníky. Razítko na pohlednici zobrazuje katedrálu v Kolíně nad Rýnem ve sněhové kouli.

Kolín nad Rýnem, 30. března 2020

Deník mimořádné doby

Kniha, kterou vydal umělec Hasso von Henninges, je sbírkou příspěvků 20 autorů, kteří popisují své každodenní zkušenosti, rutinu a dojmy z období koronavirové pandemie v březnu a dubnu. Tyto týdny byly poznamenány opatřeními proti koronaviru a samoizolací. Své myšlenky napsali částečně rukou, částečně na počítači. Tato 260stránková kniha byla vytištěna v 32 kopiích.

Norimberk, březen/duben 2020

Pohlednice v době koronaviru

Umělkyně Susanne Schattmannová rozeslala rodině a přátelům staré pohlednice přetřené akrylovou barvou a požádala je, aby k nim vytvořili svůj vlastní design a zaslali je zpět. Vrátilo se jí více než 50 pohlednic od lidí všech věkových kategorií. Tato pohlednicová galerie je přehlídkou široké škály motivů a technik – od akvarelů a fotografií až po různá rčení a ikonická vyobrazení. Připravuje se také související „cesta po mapě“ a vlastní píseň.

Norimberk, březen až červen 2020

Speciální návod na použití Skypu a IPadu pro seniory

Pandemie koronaviru urychlila digitalizaci. Velká část osobní komunikace se kvůli opatřením omezujícím fyzický kontakt začala stále více přesouvat na digitální kanály. Aby mohl pan Rauch se svými rodiči, kterým je víc než 80 let, i nadále mluvit z očí do očí, koupil jim iPad. Vzhledem k tomu, že rodiče neměli žádnou zkušenost s počítači, chytrými telefony nebo internetem, jejich syn vytvořil podrobný manuál, který poslal rodičům poštou spolu s přístrojem. Kromě ovládání zařízení vysvětluje také, jak používat aplikaci Skype.

Dortmund, 22. března 2020

Tandle Hills

Pryč ze zalidněných parků, heren a dětských klubů. Ven do polí a na zarostlé louky, do přírody pod širé nebe. V Tandle Hills vždycky najdeme, co hledáme. Děti potřebují volný a neomezený prostor i čas. Potřebují si hrát bez domácích regulí a bez dospělých a zapomenout na okolní svět. Právě to nám pomohlo, když už toho bylo na nás moc.

Zdravotní personál dětského oddělení s ozdobenými ochrannými štíty

Karanténní muzeum v Oldhamu je digitální projekt, který se snaží zachytit místní život v době pandemie onemocnění COVID-19. Jeho autoři požádali místní občany, aby jim tuto dobu pomohli zaznamenávat a studovat. Budoucím generacím obyvatel Oldhamu tak budou moci předat vzpomínky na toto období v digitální podobě.

Plyšák v okně

Galerie v Oldhamu uspořádala devět internetových výstav:  Život v karanténě, Vlídnost, Předměty, Tvorba, Změny, Zprávy, Příroda, Sport a Práce. V srpnu vyzvala k tomu, aby jí lidé posílali „Dopisy z karantény“.

Společenský odstup na společenských akcích

Již osmdesát lidí poslalo více než 300 fotografií a textů. Vzniká tak skvělý archiv, který galerii pomůže zprostředkovat budoucím generacím, jak se zde žilo v době celosvětové pandemie.

Hop a úsměv!

Některé děti chodily do školy i v době koronaviru,  protože jejich rodiče patří ke klíčovým pracovníkům.

Koronavirový náramek solidarity

Tyto náramky rozdávalo ministerstvo sociálních věcí zaměstnancům státní správy. Jsou na něm piktogramy znázorňující hygienická opatření, jejichž dodržování zpomaluje další šíření koronaviru.

Hraniční přechod

Fotografie z lichtenštejnské obce Ruggell na hranicích s Rakouskem. Na ceduli stojí: Hraniční přechod  uzavřen pro veškerý provoz (včetně chodců)

Dojmy z Vaduzu – „Autobusová zastávka“

Autobusová zastávka ve Vaduzu: městský autobus a plakát s informacemi o ochranných opatřeních zavedených pro cestující a řidiče.

Dojmy z Ruggellu – „Vývěsky“

Pošta v Ruggellu.

Vlevo:  informace o zkrácené otevírací době od 20. 4. 2020. Do té doby byla pošta zavřená.

Vpravo: výzva, aby lidé dodržovali odstup a pokud možno platili kartou.

Oznámení o uzavření hřišť, obec Balzers

Od poloviny března do poloviny května 2020 byla všechna hřiště i sportoviště v lichtenštejnské obci Balzers uzavřena. Na všech hřištích byla vyvěšena oznámení tohoto typu.

Jenny Mclean vzpomíná na Nidiyu

Komunitní zahrady Boundary Way jsou pár set metrů od místa, kde bydlím. Včera jsem tam byl na procházce  a potkal jsem Jamajčana Tonyho Mcleana. Začali jsme si povídat o tomto projektu. Řekl mi, že jeho manželka Jenny je zrovna teď na pohřbu své nejlepší přítelkyně Nidiye, která zemřela na COVID-19. Mluvil jsem s ní dnes ráno a řekla mi, že by si ráda přišla popovídat do zahrad, protože tam nachází hodně útěchy. Pohřeb nejlepší přítelkyně ji způsobil téměř fyzickou bolest a oživil vzpomínky na 33 let vzájemného přátelství. Zdá se, že ve Wolverhamptonu byli koronavirem nejvíce postiženi lidé afrického a asijského původu.

Potlesk pro Národní zdravotní službu

V rámci projektu bylo osloveno deset umělců, aby vybrali deset snímků do sbírky fotografií z londýnských předměstí. Tento snímek vybral fotograf Roy Mehta a řekl k němu:  „Zvolil jsem fotografii, kterou vytvořil  Shuvaseesh Das a nazval ji Potlesk pro NHS v Londýně. Líbily se mi i některé další snímky, ale tento pro mnoho lidí ztělesňuje realitu „lockdownu“. Kompozice snímku zasazuje tleskající dvojici  do kontextu, takže je jasné, že může jít jedině o potlesk, kterým lidé vyjadřují podporu Národní zdravotní službě.  Dojem ještě umocňuje vážný výraz v jejich tvářích.

Vodní hry bez fyzického kontaktu

Zábava v boční uličce v horkém jarním dni. Dvě kamarádky bojují až do úplného promočení. Když je slyšíme smát se a výskat, vzpomínáme na to, jaké to bylo dřív – a jaké to zase bude.

Juliette, Juliette (zvuky ulice)

Jak na jaře přibývalo slunce a dny byly stále teplejší, začala jsem si užívat možnost odpočinku v zahradě. Omezení pohybu ve veřejném prostoru a náhlé vzplanutí příznaků ve mně znovu vyvolalo pocit, že tento malý a vzácný prostor pod širým nebem je mým nejbezpečnějším útočištěm; místem, kde cítím vánek, poslouchám ptačí zpěv, slyším hrající si dětí nebo jen zavírám oči a nastavuji tvář jarnímu slunci. Je to opravdu zázrak mít takovou oázu pokoje, když žijeme tak hustě vedle sebe.

Synchronní stříhání vlasů

Na obou stranách plotu, který odděluje zahrady dvou přilehlých domů, se každá z rodin shodou okolností zrovna věnuje stříhání vlasů. Zahrada vpravo patří fotografovi Alunu Bullovi.

Ochranná maska

Tuto masku navrhla v době zdravotní krize COVID-19 Isabelle Mathieuová, kloboučnice ze vsi Alleur. Šlo o to vytvořit masku, která umožní komunikaci s lidmi s poruchami sluchu nebo řeči.  Projekt byl realizován ve spolupráci se studiem „Relab de Liège“, které se postaralo o laserové řezání materiálu, aby se látka na okraji hledí netřepila.

Pusu ne – ale srdce je na svém místě

Odznak na podporu dodržování bezpečné vzdálenosti v době koronavirové krize.

Dopadne to dobře!

Ručně malovaná dekorace s poselstvím naděje v době koronavirové krize a omezení pohybu.

Po dešti ... bude zase pěkně. Zůstáváme doma!

Tento obrázek namalovala v době karantény jedna matka s dětmi. Vyvěšovali ho každý den na fasádu a v oknech v přízemí.

Skateboardy jsou pryč

Když bylo v Británii na konci března 2002 vyhlášeno omezení pohybu, téměř všechno se zastavilo. Nevyhnulo se to ani oblíbeným formám zábavy. Na obrázku je prázdný skateboardový park ve skotském Perthu.

Skřítci a duhy

Když bylo vyhlášeno omezení pohybu a děti se začaly učit doma, netrvalo dlouho a lidé začali vystavovat v oknech různé veselé umělecké výtvory, kterými vyjadřovali své starosti i naději.

Sprejeři, do toho!

Když byl omezen volný pohyb, lidé nejprve reagovali s pochopením. Asi po dvou měsících se ale začaly objevovat i první hravé protesty. „Ať za Covid zaplatí bohatí“ – toto graffiti se objevilo pod dálničním mostem přes řeku Almond ve skotském Perthu.

Koronavirus a kresby křídou

Když byl omezen volný pohyb, děti začaly znovu objevovat některé tradiční způsoby, jak si hrát blíže u domu. Tyto kresby křídou a hry na chodníku se objevily na různých místech, v tomto případě v centru skotského Perthu.

Malované oblázky

Ke konci období karantény začaly děti rozmisťovat malované oblázky u svých škol jako projev solidarity a empatie.

Tohle je část takzvané „housenky rodinného lockdownu“ u základní školu Moncrieffe ve skotském Perthu.

"Z Budapešti"

Když lidé začali skupovat všechno zboží z obchodů, chtěl jsem si také zajistit řádnou ochranu, samozřejmě svým originálním způsobem. Vzorem mi byly masky, které nosili středověcí lékaři v době morových epidemií. Byl jsem přesvědčen, že pokud se osvědčily ve středověku, budou užitečné i dnes. Dostal jsem ji právě včas, v dubnu. Týden jsem v ní nakupoval potraviny, chodil po ulicích a jezdil veřejnou dopravou. Kamkoli jsem přišel, hovor ustal a lidé se polekaně ohlíželi. Ještě stále mi volají profesionální fotografové, aby si mě mohli vyfotit, jak jdu v masce po ulici. Bez ohledu na to, zda je pandemie nebo ne, lidé by nikdy neměli ztrácet smysl pro humor, i když v tomhle případě byl ten humor trochu morbidní.

"Z Mosonmagyarórváru"

Všechno začalo večer 13. března, kdy oznámili, že od příštího pondělí se nejde do školy. Mysleli jsme si všichni, že to potrvá tak jeden dva týdny, ale mýlili jsme se.

Tyto roušky jsou vyrobeny z lněné látky, barevné pro děti a bílé třívrstvé pro ostatní. Doufám, že se všechno zase brzo  vrátí do normálu. Teď už je to lepší, můžeme vyrazit na letní tábory a mít zase kolem sebe kamarády!

"Z Mezőkövesdu"

Místní krejčovský salon mi ušil roušku na svatbu. Bylo málo času, proto není vyšívaná. Naše rodina pochází z kraje Matyó, známého svými tradičními výšivkami. Ženy několika generací vytvářely krásné vyšívané kroje a ornamenty.

Svatba se konala 21. března v Mezőkövesdu, kdy se moje přítelkyně Beáta Görzsöny stala mojí manželkou Beátou Kissovou. :) Kvůli bezpečnostním opatřením jsme měli v tento den jen několik hostů. Bylo to všechno velmi zvláštní, ale přesto budeme na ten den vzpomínat velmi rádi.

"Z Debrecína"

Slyšeli jsme v místních zprávách a četli na internetu, že vláda požádala občany o pomoc při šití roušek doma. Odeslali jsme e-mail s naší registrací, dostali jsme kladnou odpověď z jednoho komunitního centra v Debrecíně. Dodali nám veškerý materiál, gumičky a střih roušky. Poté šlo všechno jako po másle. Manžel nakreslil vzor na látku, syn (který má sníženou pracovní schopnost) ho vystřihl a já jsem nakonec kusy látky sešila. Za pár dní jsme ušili více než 150 roušek. Bylo to nejen zábavné, ale také skutečně užitečné!

"Z Herendu"

Pocházím z města Herend. S několika pomocníky jsme ve veszprémské župě vyrobili a zdarma distribuovali kolem 50 000 roušek. Spolupracovali jsme přitom s několika obchody s šicími potřebami a měli i sponzory. Většina šla do nemocnic a lékáren.

Nová jinakost

Požádali jsme návštěvníky, aby nám zasílali fotografie, na nichž jsou zachyceni s nasazenými rouškami. Jejich nošení je povinné, a definuje tedy novou podobu obličejů ve veřejných prostorách. Červenec 2020

Blízké dědictví

V období omezení pohybu jsme lidi požádali, aby ke svému domu přistupovali jako k muzeu a pomocí videa vysvětlili, co je jejich „oblíbeným exponátem“. Alfonso nám sdělil, že je to jeho klobouk, neboť v něm vyvolává mnoho vzpomínek na jeho zemi, Mexiko. Duben–květen 2020

Antropologie pro krizi

Během období omezení pohybu spolupracovalo s muzeem více než 20 antropologů, kteří poskytovali informace o tom, co se děje a jaké změny lidského života lze očekávat, až toto období skončí. Jejich články jsme zveřejnili na webové stránce Národního antropologického muzea. Tato fotografie se nachází v textu Álvara Alconady „Suspendidos en un tiempo de reflexión“.

Na nápisu stojí: „Nesahejte na mě! Můžu mít virus!“ Květen–červen 2020

Okna do světa

V týdnech, kdy byli španělští občané uzavřeni ve svých domovech, aby se vyhnuli onemocnění Covidem, byla jejich okna jediným prostředkem, jak vidět, co se děje venku, na ulici nebo v sousedství. Požádali jsme je proto, aby nám zaslali své fotografie. Tato fotografie z Anina okna ukazuje, že i navzdory omezení vycházení můžete spatřit duhu. Duben–květen 2020

Nový každodenní život

Rovněž jsme naši lidi v naší komunitě požádali, aby nám zasílali fotografie, které ukazují, jak se do svých čtvrtí navrátili poté, co je několik měsíců neviděli. Ángel poslal fotografii z první návštěvy kostela po dlouhé době. Červen 2020

Účastníci komunitní taneční akce „Poikkeusliike“ („Výjimečné pohyby“) v helsinské čtvrti Ruoholahti dne 27. března 2020. Lidé po celém Finsku se účastnili taneční akce online: ve stejný okamžik tančili po dobu 20 minut na místě svého výběru.

Nástěnná malba „Superhoitaja“ („Supersestra“) děkuje zdravotním sestrám za práci odvedenou během koronavirové pandemie. Graffiti, které dne 28. dubna 2020 vytvořila v Konepaje v helsinské čtvrti Vallila organizace Molotow Finland, vzdává hold zdravotnickým pracovníkům.

Večerní společná chvíle zpěvu obyvatel obecního domova důchodců Loppukiri v helsinské čtvrti Arabianranta dne 19. března 2020. Lidé starší 70 let se v období koronavirových omezení vyhýbali fyzickému kontaktu.

Třída 3B Německé školy v Helsinkách (Deutsche Schule Helsinki) probírá dne 26. května 2020 v parku Sinebrychoff otázky životního prostředí. Když se v polovině května znovu otevřely školy, pracovaly některé třídy venku a některé uvnitř. V pozadí je učitelka pro zvláštní vzdělávací potřeby Anmol Dogarová.

Navzdory koronaviru distribuovala dne 17. dubna 2020 organizace Hurstin apu v helsinské čtvrti Kallio potraviny chudým a znevýhodněným lidem. Kvůli omezením byly zrušeny fronty a potraviny byly vydávány, kdykoli si pro ně lidé přišli. Charita po celý rok distribuuje potravinové balíčky a oblečení těm, kdo je potřebují, a pořádá celou řadu akcí.

Když přišla koronavirová pandemie, položili jsme si my, pracovníci Slovinského etnografického muzea jako sociálně odpovědné instituce, otázku, jak bychom mohli na pandemii reagovat, a především, jak bychom mohli v této situaci lidem pomoci. Rozhodli jsme se začít shromažďovat vtipy, které se začaly šířit. Chtěli jsme lidi potěšit a ulevit jim od každodenních starostí, obav a úzkostí, které se s nemocí, izolací a osamělostí pojí.

Současně jsme chtěli prostřednictvím vtipů, jež jsou součástí kulturního dědictví, zaznamenat situaci ve společnosti. Jeden z vtipů říká, že vzhledem k počtu vtipů v oběhu jsme nikdy neměli veselejší pandemii. Další, že se vtipy o koronaviru šíří rychleji než virus sám.

Jedním z hlavních rysů vtipů je jejich ústní podání, ale v situaci, kdy jsme museli zůstávat doma, se vše odehrávalo na internetu a pomocí moderních komunikačních technologií.

Za dva měsíce jsme shromáždili více než tisíc vtipů. Výběr z nich je nyní k vidění na počítačové projekci v hlavní hale muzea a na stojanu venku před muzeem, kam každý týden přidáváme vtipy nové. Na letní muzejní noc 20. června 2020 připravujeme výstavu „koronavirový humor“.

Ukázky z výstavy KORONAHUMOR: vtipy v době pandemie COVID-19 (sekce „Výuka na dálku versus práce z domova“)

Sami Nasr z hrabství Monaghan si užívá osvěžující vítr v okně automobilu během jízdy po uvolnění omezujících opatření.

Fotografie Tary McCarronové z hrabství Monaghan a její kolegyně pracující na koronavirovém oddělení.

Fotografie silnice na severu hrabství Monaghan během koronavirových omezení.

Fotografie Glenna Murphyho s rodinou, který v období omezení pohybu uběhl maraton kolem svého domu a vybral přes 13 500 EUR pro monaghanské pracovníky v první linii.

Rouška s vyšitými fialkami

„Jako milovnice vyšívání si dobře uvědomuji, kolik to stojí času. Hodně vyšívám i ve volném čase. Rouška má dvě vrstvy a je ručně ušitá. Fialky jsem si pro její výzdobu vybrala ze dvou důvodů: jednak je to jedna z prvních květin, které na jaře rozkvetou – ve stejné době, kdy se v Maďarsku objevila pandemie, a současně symbolizuje opětovné zrození a naději, pro boj proti viru.“

Technologie a tvořivost

„Manžel i já jsme v období omezení pohybu pracovali z domova. Mám vyvážené a poměrně náročné každodenní pracovní úkoly. Manželova pracovní zátěž je dost nahodilá, ale dohled je přísný a činnost na obrazovce je čas od času kontrolována. Je pak velmi nepříjemné, když zrovna nemáte žádný úkol v práci, ale víte, že je toho potřeba spousta udělat doma. Nakonec jsme nalezli řešení: špejle. Když pracuji, i manželova obrazovka je aktivní.“

Výzdoba

„Moc ráda trávím čas vytvářením dekorativních předmětů. Toto jsem vyrobila jako hlavní prvek velikonoční výzdoby. Už týdny jsme neviděli jiné členy rodiny. Každodenní rutinou se stalo sledování zpráv o viru v televizi. Hlavně si myslím, že se nám bude žít lépe, když projevíme trochu smyslu pro humor.“

Smysluplné roušky

„Jakmile dorazila pandemie do Maďarska, lidé úplně zběsile nakupovali roušky. Proto jsem se rozhodla vyrobit si vlastní. To se zdálo být jediné řešení. Sháněla jsem kvalitní bavlněné tričko, z jehož zad bych mohla ušít šest roušek.

Toto je trefný obrázek, jelikož Itálie je má nejoblíbenější země, a navíc musela koronaviru čelit jako první v Evropě. Italský výraz „dare una mano“ znamená podat někomu pomocnou ruku. Tričku chybí jeden rukáv, což doslovně symbolizuje chybějící pomoc, kterou Itálie měla dostat od zemí, jejichž turisté jsou hlavními spotřebiteli tohoto zboží.“

Žehlicí prkno

„Toto žehlicí prkno se za posledních sedm týdnů stalo mnohem významnější součástí našeho každodenního života, než bylo po celé předchozí desetiletí.

Má nastavitelnou výšku, takže se na ně dá výborně položit laptop při online hodinách klavíru mého dítěte. Učitel dobře vidí nejen držení těla, ale i prstoklad. Jsem ráda, že jsme je koupili, i kdyby už nesloužilo k ničemu jinému.“

Společně, ale odděleně

Dcera hovoří po telefonu se svou matkou. Matka žije v domě s pečovatelskou službou. Přesto se mohou vídat a dodržují přitom příslušná nařízení a omezení fyzického kontaktu.

Jděte domů

O Velikonocích došlo v místní řídce obydlené oblasti k prudkému nárůstu počtu lidí, kteří se procházeli v nedaleké přírodě, i když měli podle dánských pokynů zůstat doma. Jednu místní obyvatelku tyto davy lidí vyprovokovaly k tomu, že vyrobila značku s nápisem „Jděte domů“ a postavila ji vedle silnice. To ale popudilo její sousedy, takže značku nakonec odstranila.

Narozeniny

Narozeniny bez hostů! Domy s pečovatelskou službou byly zavřeny a návštěvníkům byl do nich kvůli viru odepřen přístup. Rodina Grethe Gertsenové se proto musela 2. dubna, v den jejích 91. narozenin, shromáždit venku před domem. Greta sedí v okně.

Zdravotní sestra

Muzeum každodenně shromažďuje zprávy od lidí, kteří náhle získají dojem, že je svět vzhůru nohama. Charlotte Høj Opheimová-Winjeová je za obvyklých okolností zdravotní sestrou na ortopedické chirurgii, ale v několika dnech byla vyškolena pro práci s koronavirovými pacienty v nemocnici Farsø. Její příběh je nyní bezpečně uchován pro další generace.

Netto

Před vstupem do supermarketů a obchodů s potravinami jsou zákazníci vyzváni, aby na sebe vzájemně i na zaměstnance dávali pozor a udržovali si odstup. Obchody také lidi přesvědčují, že je zbytečné nakupovat do zásoby, neboť zboží je stále dodáváno každý den. Důležitou součástí dokumentace našeho muzea, pokud jde o tuto velmi specifickou situaci, jsou proto cedule a varování. Postupem času některé z nich skončí v muzejní sbírce. Muzeum také spolupracuje s úřadem starosty, aby získalo shrnutí rozhodnutí a další důležité obecní dokumenty.

Østerbrogade

Prázdné ulice, prázdná města. Lidé zůstávají doma. To je také důležitou součástí dokumentace, kterou muzeum v současné době shromažďuje.

Fakta

Dezinfekce rukou, plastové rukavice a cedule s pokyny, jak se chovat v supermarketu, nebo nápisy udávající maximální kapacitu obchodu. Z nakupování se najednou stal riskantní podnik, je úplně jiné než dřív. Muzeum tuto situaci dokumentuje a krizi COVID-19 vnímá jako jedinečnou příležitost k záznamu historie, jak se odehrává právě teď. Klade velký důraz na to, aby zachytilo všechny probíhající změny.

Nákupní taška

„Předtím“ byla tato nákupní taška symbolem nákupů, které „se musely“ udělat o víkendu, namísto mnohem atraktivnějších aktivit. Táhli jsme ji jako kouli a vnímali ji jen jako předmět, který slouží svému účelu. Teď, v době omezení pohybu, se stala signálem, že se vyráží ven a čeká nás dobrodružství.

Sušička prádla

Moje žena (ta s nákupní taškou) pracuje z domova v místnosti, která u nás slouží jako kancelář, a já se musím zdržovat v obýváku, v jídelně… Kancelář už v minulosti sloužila jako klavírní místnost, pěvecká místnost, počítačová místnost, malířský ateliér a každé dva až tři dny jako sušárna.

„Plume“ a já teď bydlíme v jídelně/sušárně. Utěšuje mě, že v tomto období omezení pohybu je zbytečné žehlit (…), takže alespoň nebydlíme v žehlírně!

Mobilní telefon

Od začátku období omezení pohybu byl pro mě velmi důležitý můj mobilní telefon, protože díky němu jsem mohla zavolat své rodině, přátelům… Pomocí mobilního telefonu jsem v kontaktu i se svým učitelem.

Starý mobil se mi rozbil víkend před tím, než období omezení začalo, a nový jsem si koupila úplně na poslední chvíli, ve středu, toho dne v poledne pak všechny obchody zavřely. Do obchodu jsem dorazila v jedenáct dopoledne. Uf!

V pasti 2020 / Nejsem tady 2020

„I když je dům mých rodičů mnohem větší než garsonka, v níž jsem bydlela v Bukurešti před karanténou, cítím se jako zvíře v kleci v zoologické zahradě, které sice žije v podmínkách, jež nějak replikují jeho přirozené prostředí, ale pořád mu chybí svoboda.“

Projekt Doma je všude: neexistuje vnějšek, 2020 / Zavoláme ti, 2020

„Situace bohužel způsobuje, že mým jediným ‚domovem‘ je můj byt.  Kreslením mohu realitě částečně uniknout a přemístit se jinam, kde panuje dobře známá atmosféra. I když se snažím zpodobnit především stav osamělosti a nudy, považuji toto období za velmi cenné pro svůj umělecký a jiný rozvoj.“

Deník autoizolace, fragment, 2020

„Série ‚Jaký je dnes den?‘ je krátkým deníkem autoizolace, který ilustruje můj osobní adaptační proces během pandemie, jenž trval skoro měsíc. Začal jako univerzitní úkol, ale nakonec se ukázal být vynikající terapií, jednou z nejlepších v těchto měsících.

Deník má dvě části: první část odpovídá na otázku: ‚Kde jsem?‘ a převážně zachycuje psychologické změny vyvolané novou a příliš odlišnou realitou pobytu mezi čtyřmi zdmi, kde jsme najednou zůstali trčet. Druhá pojednává o otázce: ‚Kde bych chtěla být?‘ a s nostalgií zobrazuje drobná, dříve tak běžná přání, na která ani v této době nepřestáváme myslet.“

© Diana Grigore (nar. 1997), studentka prvního ročníku magisterského studia designu předmětů a vizuálních komunikací na UNARTE