Juliette, Juliette (zvuky ulice)

Jak na jaře přibývalo slunce a dny byly stále teplejší, začala jsem si užívat možnost odpočinku v zahradě. Omezení pohybu ve veřejném prostoru a náhlé vzplanutí příznaků ve mně znovu vyvolalo pocit, že tento malý a vzácný prostor pod širým nebem je mým nejbezpečnějším útočištěm; místem, kde cítím vánek, poslouchám ptačí zpěv, slyším hrající si dětí nebo jen zavírám oči a nastavuji tvář jarnímu slunci. Je to opravdu zázrak mít takovou oázu pokoje, když žijeme tak hustě vedle sebe.