Back to top

OBNOVA ROZDĚLENÉHO KONTINENTU

Období po roce 1945: Evropa leží v troskách, zbavená vlivu a rozdělená mezi dvě nepřátelské světové velmoci, Spojené státy americké a Sovětský svaz.

Ze strachu z komunismu se některé západní evropské země vydaly na cestu spolupráce, neboť tak chtěly oslabit nacionalismus a odstranit riziko války.

Ve východní Evropě však osvobození přineslo mnohým pouze nahrazení nacistické tyranie komunistickou diktaturou pod sovětskou nadvládou.

Entrance to fourth floor

OBNOVA EVROPY

Píše se rok 1945: Evropa je v troskách, její obyvatelé nemají dostatek jídla a paliva a často ani střechu nad hlavou. Lidé zoufale hledají způsoby, jak přežít. Zatím stále fungují válečné přídělové systémy, díky nimž lze získat alespoň potraviny a zboží základní potřeby. Miliony uprchlíků, vyhnanců a vysídlených osob hledají přístřeší a Evropa je do velké míry závislá na vnější pomoci.

STUDENÁ VÁLKA

V letech 1945 až 1949 se mezi bývalými spojenci otevřela propast v nazírání na každou mezinárodní otázku, kdy USA, Velká Británie a Francie stály na jedné straně a Sovětský svaz na straně druhé. Svržením atomových bomb na Japonsko v roce 1945 se USA staly novou globální velmocí. Vývojem vlastní atomové bomby dosáhl v roce 1949 stejného postavení Sovětský svaz.

VZNIK SOCIÁLNÍHO STÁTU

V padesátých a šedesátých letech se výrazně zlepšily životní podmínky většiny lidí v celé Evropě. Hospodářský růst a zrod sociálního státu vedl k lepšímu bydlení, vzdělávání, zdravotní péči a sociálním službám.

V západní Evropě šlo veřejné plánování ruku v ruce s obnovou soukromého sektoru. V komunistickém táboře kontrolovaly státní plánované ekonomiky veškeré národní zdroje a podle libovůle zasahovaly do každodenního života občanů. Rozdíly mezi tržním a státním hospodářstvím byly zcela zřejmé.

MILNÍKY EVROPSKÉ INTEGRACE I

Ovládání východní Evropy Sovětským svazem a vzájemná konfrontace se Spojenými státy americkými po druhé světové válce přináší světu dva nové pojmy – železná opona a studená válka. V západní Evropě se s americkou podporou zvyšují předpoklady pro užší spolupráci.

HOLOKAUST V EVROPSKÉ PAMĚTI

Mlčení, neuznání, popření – takový byl přístup k holokaustu, neboli hebrejsky šoa, v poválečném období.

Národy se zoufale snažily opětovně nabýt sebeúctu, a proto potlačovaly pocity viny a spoluviny a utápěly se ve vzpomínkách na vlastní utrpení a strádání. V nových poměrech studené války bylo snazší ignorovat selhání v minulosti.

V dnešní době je však uznání tohoto bezprecedentního zločinu proti lidskosti ústředním tématem diskuse o evropské paměti.