Back to top

OTŘESENÉ JISTOTY

Celosvětová recese a vysoké ceny energií – v sedmdesátých letech evropský poválečný boom náhle končí. Nová společenská hnutí zpochybňují politický řád.

Uprostřed těchto hospodářských a sociálních zvratů pokračuje Evropské společenství v budování společného trhu. Novými členskými státy se stávají Řecko, Portugalsko a Španělsko, které setřásly okovy diktatury.

Komunistické země, oslabené strukturálními problémy, začínají stagnovat a v roce 1989, dvě stě let po francouzské revoluci, se tyto režimy v převážně pokojných revolucích hroutí.

Konec studené války nabídl Evropě možnost postupného utužování vzájemné spolupráce. Bývalé komunistické země zahájily proces přistoupení k Evropské unii, čímž se počet jejích členských států zdvojnásobil. Státy se dohodly, že se v zájmu dosažení nadnárodní efektivity budou vzdávat stále více svých pravomocí.

Ačkoli finanční krize a krize eurozóny v roce 2008 ukázaly, jak jsou státy Evropské unie úzce provázány, tyto problémy upozornily také na nedostatky. Tyto nedostatky jsou zkouškou evropské solidarity.

Entrance to fifth floor - Shattering Certainties

KONEC BOOMU

V roce 1973 prudce zdražila ropa, protože arabské země sdružené v Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) čtyřnásobně zvýšily své kartelové ceny. Spustily tak dominový efekt v podobě celosvětové energetické krize a recese, které zastavily konjunkturu evropského hospodářství.

Víra západní Evropy v neomezený růst byla otřesena. Tradiční průmyslová odvětví, jako ocelářství a těžební průmysl, začala stagnovat, a současně se objevily nové technologické a hospodářské sektory.

DEMOKRATIZACE V ZÁPADNÍ EVROPĚ

Nová generace, inspirovaná studentskými revoltami na konci 60. let, požadovala změny a byla odhodlána za ně bojovat. Chtěla skoncovat s konvenčními názory a postoji, které platily celá desetiletí. Požadovala více práv pro jednotlivce a více možností, jak se podílet na formování politiky.

V letech 1974 a 1975 se v Řecku, Španělsku a Portugalsku zhroutily diktátorské režimy. Ačkoliv vývoj událostí byl v každé z těchto zemí jiný, všechny tři se na cestě k demokracii potýkaly s politickou nestabilitou, hospodářskou krizí a bolestným historickým dědictvím. Nakonec se tyto státy připojily k zemím tvořícím Evropské společenství.

KOMUNISMUS POD TLAKEM

V 70. a 80. letech začal být stále zjevnější rozpor mezi komunistickou propagandou a realitou každodenního života. Dosavadní rychlý růst vystřídala hospodářská stagnace a na ekonomiky těžce doléhal státní dluh.

Kvůli nedostatku potravin, neustálému dohledu, cenzuře, omezením a dokonce zákazu cestovat mimo země komunistického bloku sílilo na konci 80. let mezi obyvateli těchto zemí rozčarování a napětí, jež často překračovalo hranice únosnosti. Tato frustrace nakonec přispěla k pádu komunismu v roce 1989.

MILNÍKY EVROPSKÉ INTEGRACE II

Mezi západním a východním blokem dochází k oteplování vztahů. V roce 1975 se v Helsinkách sešlo třicet pět zemí, včetně Spojených států a Sovětského svazu, na konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě.

Signatáři helsinské deklarace se dohodli na dodržování lidských práv a zavázali se ke spolupráci a k nezasahování do vnitřních záležitostí jiných států. Evropskému společenství se podařilo prosadit přijetí záruk v oblasti lidských práv, které se staly nástrojem, jehož využívali disidenti proti komunistickým režimům.

Co je jednotný trh? Je to jednotný hospodářský prostor, v němž se mohou volně pohybovat lidé, peníze, zboží a služby. Vytvoření jednotného evropského trhu bylo jedním z hlavních cílů, které Evropské společenství od svého založení sledovalo.

NOVÁ MAPA EVROPY

Po roce 1989 se mapa Evropy opět mění – vznikají nové státy a mění se hranice.

Pod mezinárodním dohledem dochází v roce 1990 k pokojnému znovusjednocení Německa. Totéž však nelze říci o bývalé Jugoslávii, kde etnické, náboženské a kulturní rozdíly vyústily v brutální občanskou válku a etnické čistky.

MILNÍKY EVROPSKÉ INTEGRACE III

Ať se jim to líbí, nebo ne, životní styl Evropanů je čím dál tím podobnější, i když jejich rozmanité kulturní identity neztrácejí na intenzitě. Důvodem je řada faktorů: otevřené hranice, zvýšená mobilita, lepší prostředky komunikace, společné zákony a jednotná měna. Mohli bychom to nazvat „evropeizací“.

Evropská unie je nyní politicky mnohem jednotnější než kdykoli dříve. Uvnitř však zůstává velmi různorodá. Co přinese budoucnost? Bude Evropa pokračovat na cestě integrace? Nebo se bude znovu drobit? Dokáže její původní víra v mír a čtyři svobody obstát v dějinách?

SPOLEČNÁ I ROZDĚLENÁ EVROPSKÁ PAMĚŤ

V Evropě se za posledních 25 let od pádu komunismu hodně změnilo. Byly zpřístupněny dříve tajné archivy a dokumenty, které odhalují zážitky a vzpomínky pronásledovaných lidí. V důsledku nových poznatků dochází k zásadní změně ve výkladu historie.

Veřejné památky, pomníky, názvy ulic, muzea, dokonce i učebnice byly a stále jsou předmětem diskusí a sporů v procesu vzpomínání či zapomínání. Otázka „Co tvoří evropskou paměť?“ získává opět na významu.