EVROPA: SVĚTOVÁ VELMOC

Revolucionáři v celé Evropě protestovali proti výsadám šlechty a tradičnímu uspořádání společnosti. Obzvláště významným historickým milníkem byly revoluce let 1848 a 1849 bojující za rovnoprávnost, sebeurčení a lidská práva, což jsou hodnoty, kterým připisujeme velkou váhu i v dnešní době.

Vypuknutí Velké francouzské revoluce v roce 1789 bylo zlomovým bodem v evropských dějinách. Celým kontinentem se šířily ideály „svobody, rovnosti a bratrství“, jež otřásly zavedenými politickými systémy. Útok francouzských revolucionářů 14. července 1789 na pařížské vězení Bastilu se stal proslulým symbolem odporu vůči zkorumpované vládě a výsadám šlechty.

Legendy, mýty a slavná minulost se staly důležitými prvky, o něž se opírala národní hnutí ve svém úsilí o vytváření národní identity. Identity, kterou jednotlivé národy vnímaly jako svou jedinečnou charakteristiku, která je odlišuje od ostatních. K dosažení svých cílů a zdokonalení obrazu svého národa využívala národní hnutí s oblibou mimo jiné vlajky, hymny a národní symboly.

Pracující v 19. století byli námezdními dělníky bez právní ochrany a sociálního zabezpečení. Často museli pracovat a žít v otřesných podmínkách. Jejich situace se začala zlepšovat teprve na konci století s postupným získáváním hlasovacích práv.

Industrializace a zavedení mechanizované výroby naprosto změnily pracovní podmínky v celé Evropě.

„Buržoazie“, což je slovo francouzského původu, označuje novou společenskou třídu, která se vynořila ze společenských změn, jež přinesla průmyslová revoluce. Tito hospodářsky nezávislí a vzdělaní lidé získali politická práva, a stali se tak hnací silou hospodářských a politických změn.

Železniční tunely, viadukty a mosty, které překonávaly dříve nesjízdné překážky, změnily podobu krajiny. V roce 1882 byl otevřen tehdy nejdelší tunel na světě – patnáctikilometrový Gotthardský železniční tunel, který propojil severní a jižní Evropu. Železniční doprava s sebou přinesla hromadné přesuny a masový cestovní ruch.

Telegraf umožňoval takřka okamžitou komunikaci mezi vzdálenými místy. Zločin spáchaný v jednom městě bylo možné rychle oznámit v dalším městě a totéž platilo pro světové ceny komodit. Podmořské kabely umožnily komunikaci s celým světem.

Na světové výstavě v roce 1900, na níž byly ke spatření válečné zbraně a koloniální vesnice, bylo citelné soupeření národů a mezinárodní napětí na sklonku 19. století. Tato rivalita dramaticky poznamenala charakter následujícího století.

Účastnické státy Berlínské konference (1884–1885) stanovily základní pravidla územního rozdělení afrického kontinentu mezi evropské velmoci, aniž by samotným Afričanům daly možnost do jednání jakkoli zasáhnout. V roce 1900 zůstávaly v Africe nezávislé už jen tři státy. Evropské mocnosti si také rozdělily mapu Asie.

Vyspělé evropské technologie přinesly nové technické vynálezy, jako byl například kulomet, které sehrály rozhodující úlohu při koloniální expanzi. Odpor domorodého obyvatelstva proti zbrani, která dokázala pálit 50krát rychleji než standardní dobová puška, byl navzdory jejich početní převaze zcela marný.

I v samotné Evropě byly určité skupiny lidí pokládány za rasově „méně vyvinuté“. Podle rasových představ to byly společnosti na geografickém a společenském okraji Evropy a byly často vnímány jako žijící předchůdci evropských ras 19. století, které se již nacházely na vyšším stupni vývoje.