Back to top

Dokumentování projevů solidarity v Domě evropských dějin

Nynější pandemie není jen mimořádnou situací ohrožující zdraví, má také hluboký sociální, ekonomický a kulturní dopad. Svět se mění před našima očima. Abychom pochopili, jak se mění, musíme se bedlivě dívat kolem sebe. Stačí, když se podíváme z oken vlastních domovů.

Když vyhlédneme z oken našeho muzea, vidíme Evropany, kterým je těžko, přesto si navzájem pomáhají a podporují se. Vidíme Evropany, kteří byli rozděleni, ale hledají způsoby, jak se spojit navzdory omezení fyzického kontaktu a uzavírání hranic. Vidíme Evropany, kteří v těžké době projevují solidaritu, naději a odolnost. Připomíná nám to bolestnou historii, kterou líčíme prostřednictvím našich výstav, a připomíná nám to také, jak Evropané tyto kvality prokázaly v minulosti.

Dokumentování projevů solidarity v celé Evropě

Dům evropských dějin zahájil projekt, jehož cílem je dokumentovat projevy solidarity, naděje, budování společenství a kreativitu Evropanů v boji s nynější pandemií a s dramatickými situacemi, potřebami a mimořádnými událostmi, které vyvolala. Bude sbírat příběhy, předměty, obrázky a zvuky, které nám pomohou tento příběh vyprávět, když „bude po všem“.

Několik muzeí a archivů již zahájilo iniciativy ke zdokumentování každodenního života místních komunit během této pandemie. Doufejme, že mnoho dalších bude následovat. My, Dům evropských dějin, sloužíme Evropanům. Vyprávíme evropské příběhy. Je to úkol inspirující, ale někdy také ochromující. V této zvláštní a nejisté době se nám však před očima odvíjí evropský příběh, který musíme zdokumentovat.

Pozitivní poselství

Duhové transparenty, které dávají naději Italům, že „Andrà tutto bene“ („Všechno bude dobré“) nyní zdobí okna a balkóny po celé Evropě, v různých jazycích, ale vždy se stejným poselstvím naděje. Výše vyobrazená duha na obrázku Smarandy je jen jedním z tisíců možných příkladů, které ukazují „skutečnou barvu“ Evropanů, jež se projeví v nejhorším období.

Když země uzavírají hranice a zabývají se jen vlastními problémy, lidé se najednou octnou na jedné nebo druhé straně hranice, na jejíž existenci dávno zapomněli. Sbíráme důkazy o projevech přátelství a stesku, které se objevily na těchto staronových hranicích: „Stýská se mi po tobě, Čechu“ / „I ja za tobą Polaku“ („I mně po tobě, Poláku“).

V čase nedostatku zdravotnického materiálu, od ochranného vybavení až po život zachraňující ventilátory, nastupují majitelé 3D tiskáren. Vyrábějí rychlejší a levnější verze, které zachraňují životy.

Být spolu v dobách omezení fyzického kontaktu je náročné. V celé Evropě i všude ve světě však lidé nacházejí nové způsoby, jak se kontaktovat a spojit: ať jsou to telefonní hovory s osamělými starými lidmi, nebo honby za plyšáky organizované pro děti v oknech jejich sousedů.

Těm, kteří kvůli omezení volného pohybu přišli o zdroj příjmů, přispěchali (často) na pomoc taktéž sousedé. Italové tomu říkají „la spesa sospesa“ –  kdo může, dává, kdo nemůže, bere!

Každý večer v osm se Evropané vyklánějí z oken a potleskem vyjadřují uznání těm, kdo bojují s virem v první linii: zdravotníkům. Tento výjev doprovázený typickým zvukem se stane součástí našeho evropského dědictví.

Jak řekl nedávno jeden starý moudrý muž před velkým prázdným náměstím: „Jsme na stejné lodi, všichni zranitelní a dezorientovaní, ale zároveň důležití a potřební.“ Jsme přesvědčeni, že muzea musí nyní dělat to, co umí nejlépe: dokumentovat a vystavovat naše příběhy a zároveň připomínat těžké časy, které jsme již překonali, a solidaritu a lidskost, s nimiž je vždy všechno snesitelnější.

Co dál?

Pokud se chcete s námi podělit o příběhy, předměty, obrázky a nahrávky zvuků, které vás nyní obklopují, napište našemu týmu.

„Zde si můžete přečíst další příběhy v rámci projektu Make Covid History“

Fotografie: Ana-Maria Rampelt