Nepotřebné vyhodit: výstava o odpadu, která sama nechce vytvářet odpad

Dům evropských dějin se chce oprostit od klasického modelu „spotřební výstavy“, která vytváří spoustu odpadu. V tomto projektu se snažíme uskutečnit myšlenku „cirkularity“ neboli „oběhovosti“ a zamýšlet se nad odpadem, se kterým je výroba výstavy obvykle spojena.

Materiál, ze kterého jsou vyrobeny podstavce, příčky a další prvky, bez kterých by výstava nemohla fungovat, byly použity již dříve a budou používány i po jejím skončení. Jsou tedy plnou měrou „cirkulární“. V některých případech jsou vyrobeny z recyklovaných surovin, a jsou tedy „semicirkulární“. Například celá struktura, na níž spočívají výstavní vitríny, je sestavena z dílů lešení – plně cirkulárního materiálu, který se na stavbách používá znovu a znovu. Výstavní panely jsou z plastu vyrobeného z recyklovaných lahví a tašek a i ony budou používány opakovaně.

Měření množství odpadu vyprodukovaného výstavou bylo již součástí výběrového řízení na koncepci a výrobu výstavy. Příslušná kritéria vypracovalo muzeum ve spolupráci s bruselskou asociací Rotor zabývající se participativním designem. Vítěze výběrového řízení, firmu Ypunto Ending, jsme také požádali, aby jmenoval „manažera pro cirkularitu“, který bude odpovídat za získávání potřebných „cirkulárního“ materiálů. Firma proto navázala spolupráci s madridským uměleckým sdružením Basurama.

Tvorba „cirkulárním způsobem“ je podle Basuramy založena na tom, že „je nutné propojit instituce s městským prostředím a vytvářet kvalitní veřejné prostory, které umožní fungování stále složitějších městských kontextů a participaci jednotlivců i skupin občanů jako neodmyslitelný nástroj akce a řízení; využití odpadu nás  samozřejmě také nutí se kriticky zamýšlet nad tím, jak hospodaříme se zdroji, jak myslíme, jak pracujeme a jak vnímáme realitu“ (Mónica Gutiérrez Herrerová a Manuel Polanco Pérez-Llantada, Basurama).

Díky kolegům z Basuramy jsme si uvědomili, kolik odpadu různého druhu naše muzeum denně produkuje. Po deset měsíců jsme proto tento odpad sbírali. Umělci z Basuramy z něj poté vytvořili instalaci, kterou můžete vidět u vchodu do výstavního prostoru. Spolu s nimi jsme také zmapovali širokou a dobře propojenou síť osob a společností v Bruselu, které v oblasti cirkularity působí. Řada z těchto osobností a organizací již funguje na profesionální bázi a je otevřena spolupráci. Jedním z příkladů je firma Bel Albatros, která sídlí v kulturním prostoru RecyK v Anderlechtu a zkoumá postupy výroby plastových materiálů pro velké plochy. Právě ona pro nás vyrobila naše výstavní panely. Díky spolupráci s lidmi z této oblasti jsme pochopili, že cirkularita je nejen otázkou hospodaření se zdroji, ale také kreativním procesem, který má potenciál vytvářet svébytnou estetiku reagující na výzvy naší doby.

Co bylo nejtěžší při při přípravě výstavy, která nejen odpovídá zásadám „cirkularity“, ale je šetrnější k životnímu prostředí i z obecnějšího hlediska? Vystavování historických předmětů z muzejních sbírek je spojeno s určitými konzervačními požadavky, kvůli jsme nemohli uplatnit principy opětovného užívání a cirkularity ve všech prvcích, které tvoří naši výstavu. Někdy je i dražší si zařízení pronajmout než si je koupit. A také je jasné, že jako muzeum věnované evropským dějinám spolupracujeme s odborníky a firmami z různých zemí, a to znamená mezinárodní přepravu. Ve výběrovém řízení na design a výrobu výstavy zvítězila španělská firma  a také vystavované předměty pocházejí z muzeí a sbírek z různých koutů Evropy.

Jak „cirkulární“ naše výstava o odpadu nakonec bude, to se dozvíme až dlouho po jejím skončení na počátku roku 2024. Vytvářet „zelenější“ výstavy není jednoduché. Na cestě k opětovnému používání a  recyklaci designu se určitě dopustíme mnoha omylů a chyb a budeme se muset hodně učit. Jednou se nám ale určitě podaří dospět k novým modelům, které budou sociálně spravedlivé i environmentálně udržitelné.