Back to top

Základní práva v období omezení volného pohybu

Svoboda projevu, svoboda shromažďování a svoboda pohybu jsou základní práva zakotvená v Evropské úmluvě o lidských právech. Krizová opatření, která byla v evropských zemích přijata s cílem zabránit šíření koronaviru, měla různé vedlejší účinky, mimo jiné omezení těchto základních práv. Kritické hlasy dokonce tvrdí, že některé státy krizové situace využily k prosazení pochybných právních předpisů, které s bojem proti onemocnění Covid-19 nesouvisely. Evropané dali nicméně najevo, že v případech, kdy výjimečné situace odhalí slabiny demokratických společností, jsou připraveni svá práva hájit. 

Řecko-rakouská umělkyně Anna Vasofová vytvořila v prvních týdnech celoevropského omezení volného pohybu roušku z keramiky ve tvaru ruky zakrývající ústa. Poukázala tak na skutečné i metaforické přidušení, které s sebou pandemie přinesla. „K nejběžnějším příznakům onemocnění Covid-19 patří dušnost a potíže s dýcháním. Nicméně tato nemoc přidusila i mnohé jiné oblasti života,“ napsala Anna Vasofová o svém díle. 

„Faktem je, že v mnohých evropských zemích byla v průběhu koronavirové krize potlačena řada ústavně zaručených lidských práv, což vedlo ke společenskému „přidušení“ tisíců občanů. V době omezení volného pohybu bylo mnoho lidí, zejména žen, uzavřeno v malých bytech, kde vládla výbušná atmosféra, a muselo snášet fyzické a především psychické zneužívání jinými členy rodiny. Pokud chtěli přežít, nezbývalo jim než mlčet. Ve veřejných prostorech se ochranné roušky staly symbolem omezení fyzických kontaktů, tedy dystopického stavu, pro nějž je nejpříznačnější strach z blízkosti ostatních lidí.“

Černé deštníky

Důvodů k protestům v době omezení vycházení neubylo. Některé protestní akce byly odloženy, k jiným došlo právě v důsledku krizových opatření. Ale jak protestovat, když jsou shromáždění velkého počtu osob zakázána a veřejné prostory uzavřeny? Právo na protest vyplývá z práva na shromažďování a projevení vlastního názoru a je tedy také základním právem. 

V Polsku se mělo v dubnu 2020 hlasovat o zákonu, podle něhož by se přerušení těhotenství a sexuální výchova staly v této zemi trestným činem. Nebylo možné vyjít do ulic s černými deštníky, které se v Polsku staly symbolem boje za práva žen, a protestovat. Ve Štětíně vytvořila tedy Magda Górecká společně s dalšími demonstranty frontu před supermarketem, jediným veřejným místem, kde se mohli lidé srocovat. Jiní se do těchto protestů zapojili vyvěšením černých deštníků a protestních nápisů na balkónech či v oknech. Hlasování o zákoně zakazujícím přerušení těhotenství bylo nakonec odloženo.

Deštník jako symbol si polské ženy nezvolily náhodou. V jejich zemi tento předmět připomíná dlouhou historii boje za práva žen. V roce 1918 se polské sufražetky shromáždily před sídlem tehdejší hlavy státu Józefa Piłsudského, kde klepaly deštníky o zem, a domáhaly se tak volebního práva.

Příběh dvou měst – pandemické hranice

Svoboda pohybu byla po zavedení karanténních opatření značně okleštěna. Najednou se opět objevily zapomenuté hranice, které řadu Evropanů odřízly od rodiny. Ve městech ležících na hranicích protestovali lidé proti tomuto omezení volného pohybu tvůrčím způsobem, uměleckým díly a tichými projevy nesouhlasu. 

Vědecký pracovník Univerzity v Kostnici Gruia Bădescu popsal, jak se s nenadálou situací vyrovnávalo město, které nová hranice rozdělila:

„V polovině března 2020 se na veřejném prostranství u Bodamského jezera, které spojovalo německou Kostnici se švýcarským městem Kreuzlingen, objevil drátěný plot. Postavila jej tam německá spolková policie v rámci uzavření hranic celého státu. Obyvatele integrovaného konglomerátu měst Kostnice a Kreuzlingen to překvapilo. Páry, rodiny a přátelé se náhle ocitli na dvou oddělených stranách a začali se tedy setkávat u nového hraničního plotu. Nezřídka mohl člověk vidět pár, který se držel skrz plot za ruce,“ líčil situaci Gruia Bădescu. 

„Na počátku dubna se vedení města Kreuzlingen rozhodlo zbudovat podél německého plotu další plot, který by lidem na obou stranách bránil ve fyzickém kontaktu. Vzdálenost mezi oběma ploty odpovídala předpisům pro omezení fyzických kontaktů mezi lidmi.“

Lidé však brzy začali proti uzavření hranic tiše protestovat. Vyzývali každého, na koho mělo uzavření dopad, nebo kdo chtěl projevit solidaritu, aby k plotu něco přinesl: fotografii, dopis, zámek nebo něco jiného, nápaditého. Výzva byla formulována tak, aby lidé přinášeli „pouze pozitivní věci, nic provokujícího a žádný odpad“.

Rodiny začaly na obou stranách plotu organizovat společné pikniky a na plotě se objevovaly cedule s nápisy. Na jedné z nich stálo: „Pandemii nevyřeší zničené rodiny ani nacionalismus. Plot je třeba odstranit.“ Na jiném plakátku se člověk dočetl, že „Čerstvě oddaný pár truchlí nad svým manželstvím, které po 25 dnech padlo za oběť tomuto plotu.“. 

15. května byl plot konečně stržen. 

Jak ukazují tyto příklady, Evropané přicházeli v době omezení volného pohybu s neustále novými nápady, jak omezení základních práv tvůrčím způsobem zpochybnit a vyjádřit svůj názor.  

Další příběhy o reakcích Evropanů na obnovení hranic si můžete přečíst zde.

 

Image credit: Hand mask by Anna Vasof, 2020

GALLERY